BMW 3.0 CSL Hommage: Klasika v novém designu


BMW 3.0 CSL byl jedním z nejúspěšnějších závodních vozů 70. let minulého věku, dnes je kultem a nadčasovou klasikou. „Coupé Sport Leichtbau“ (lehká konstrukce) bylo přestaveno poprvé v květnu 1972. Vzniklo na základě nádherného kupé E9, písmenko L si určitě zasloužilo, protože i v silniční verzi mělo interiér osekaný na naprosté minimum včetně absence tlumících materiálů. Kapota, víko zavazadelníku a dveře byly hliníkové, boční okna plastová, z Perspexu. Nebylo divu, že oproti sériovému 3.0 CS zhublo 200 kg… Řadový šestiválec pod kapotou měl původně objem 3003 cm3, později narostl na 3153 cm3. Pro závodní vozy se vžila přezdívka Batmobile, protože ospoilerované bavoráky připomínaly pojízdné kreace z filmů a seriálů se slavným netopýřím mužem, původně komiksovým hrdinou. Jenže k homologaci tohoto balíčku došlo až v červnu 1973. Mnichovští potřebné díly dávali k novým autům do kufru, protože kupříkladu v západním Německu neměly schválení pro běžný provoz.
Nizozemec Toine Hezemans pobil s 3.0 CSL evropskou konkurenci v cestovních vozech už v roce 1973, další kontinentální tituly získali Němec Siegfried Müller starší a Belgičan Alain Peltier (1975), Peltierovi krajané Jean Xhenceval a Pierre Dieudonné (1976), Rakušan Dieter Quester (1977), respektive Italové Umberto Grano (1978), Carlo Facetti a Martino Finotto (1979). Pamětníkům slavných vytrvalostních bitev v Brně jsou tato jména velmi dobře známá. Jenže kupé uspěla i v Le Mans. Hezemans s Questerem vyhráli na továrním voze svou třídu v ročníku 1973 a celkově skončili jedenáctí, v sedmdesátém šestém se trojice Harald Grohs/Sam Posey/Hughes de Fierlandt protlačila dokonce do desítky, ti už pilotovali poslední evoluci 3.5 CSL skupiny 5. A konečně Xhenceval s Dieudonném a Spartacem Dinim dojeli v barvách týmu Luigi v roce 1977 osmí! Kupé BMW závodila úspěšně i v USA, kvarteto Hans-Joachim Stuck/Brian Redman/Allan Moffat/Sam Posey dosáhlo nejvýznamnějšího triumfu ve dvanáctihodinovce v Sebringu 1975. Novinka na závodní legendu tvarově odkazuje a zároveň navazuje na starší koncepty z prestižní přehlídky v Cernobbiu: M1 Hommage (2008) a 328 Hommage (2011). Jedná se však o moderní BMW se vším všudy. Hliník originálu nahrazují uhlíkové kompozity, základní filozofie auta ale zůstala stejná – co nejnižší hmotnost. Dokonce i vytažené blatníky a spoilery na víku zavazadelníku, respektive střeše ctí předchůdce, zároveň jsou však funkční, starají se o aerodynamiku a přítlak. Přibyla spousta chladicích otvorů, vnější zpětná zrcátka byla nahrazena kamerami. Výrazná žlutá barva, kterou BMW nazývá Golf Yellow, podtrhuje dramatické a dravé linky. Poměrně mohutné přídi dominují ledvinky, na ně navazují kompletně diodová přední světla. Elegantní žraločí „čumák“ ale moderní CSL nemá, design automobilky se ubírá jiným směrem. Dlouhý rozvor i kapota motoru však zůstaly zachovány, stejně jako loga na C-sloupcích, zaujmou černá linka pod okny, vysoké černé prahy z karbonu i tmavá kola s průměrem 21 palců. Otevírání dveří kombinuje madla s nylonovými oky, která používají současné speciály DTM. Zadní části dominují koncová světla, která jsou opticky propojena diodovým proužkem na křídle. Nesmíme zapomínat na difuzor, taktéž z uhlíkových vláken. Karbon najdeme i uvnitř v minimalistickém kokpitu, doplňuje jej kromě hliníkových dekorů překvapivě mohutná dřevěná lišta, do které byl vmontován centrální displej. Přístroje (rychloměr, otáčkoměr, indikátor zařazeného převodového stupně atd.) před pilotem jsou digitální, auto nemá klasický uzavřený volant. Dvojice lehounkých skořepinových sedadel je vybavena šestibodovými pásy. Za nimi najdeme jen dvě helmy a kryty akumulátorů, na středové konzole je pak kupříkladu spouštěč hasicího systému. Žádná další data včetně rozměrů automobilka dosud nesdělila. Co se týče pohonné jednotky, BMW oficiálně tvrdí, že v Itálii prezentované CSL má pod kapotou šestiválec s elektromotorem (eBoost), nejspíš třílitrový TwinPower Turbo. Ale nezapomínejme na to, že kupříkladu M1 Hommage byl jen nepojízdnou maketou v životní velikosti…